Vzkaz všem

Pro přidání vlastního příspěvku je nutné se nejdříve přihlásit.
/

Vzkaz Teepkovi

Diskuzní fóra

TémaPříspěvkyDatum
Skautské fórum 2 příspěvky 04.02.16, 21:16
Umíte morseovku? 37 příspěvků 10.08.15, 13:11
Na kolik dní jezdíte na tábor? Vyhovuje vám to? 12 příspěvků 10.08.15, 13:09
Oddíl 3 příspěvky 08.08.15, 20:46
Družina 1 příspěvek 25.12.14, 17:48

Nepřehlédni

Bitka: Skautíci dle T-mobile

Už jste viděli novou vizuální kampaň T-Mobilu? Po motorkářích, ráji, skokanech a lázních…

Bitka Bitka 12 názorů

"To jsou ale šmejdi!"

Taky vám někdy do schránky přišel letáček na zájezd s obědem, spoustou dárků a to vše jen za pár…

Kultůůra Kultůůra 3 názory

Dubnové časopisy jsou zde!

Dubnový Skaut-Junák a Světýlko, ale i Kmen, jsou venku. Co v nich najdeme?

Skaut Chat Skaut Chat 4 názory

Máte v oddíle pravidla?

Hra bez pravidel? Země bez hranic? Několikrát za den se setkáváme s pravidly, která nám ukazují,…

To musíš vědět To musíš vědět 3 názory

Nebojte se reflexe!

Takové ošklivé cizí slovo, ta reflexe. Co to vlastně znamená? Má to něco společného s reflexní…

To musíš vědět To musíš vědět

Jak se daří skautské stezce? Je čas na průzkumy a hodnocení

Co takhle se přijít vyjádřit k tomu, jestli je skautská stezka k něčemu dobrá a jak by se dala…

Jak na stezku? Jak na stezku? 5 názorů

Povídání o Nepálu

2012-05-18 23:19:00 - autor:Teepek Superadmin (superadmin-teepek)

Teepek TeepekPříští týden najdou předplatitelé ve svých poštovních schránkách předtáborové číslo Skauta-Junáka. Pojďme si popovídat s Muflonem o skautských základnách za několika kopečky – v Nepálu!

Jak ses dostal k cestě na skautskou základnu v Kakani v Nepálu?

Vytvořilo se mi v životě prázdné okno a tak jsem je chtěl využít k nějaké prospěšné práci a zároveň vyrazit do světa. Nepál mi v hlavě vyvstal jako první možnost a zbytek už zařídil internetový vyhledávač.
Hned jako druhý odkaz jsem našel skautskou základnu v Kakani, kde shánějí dobrovolníky. Podmínky přijetí mi nepřišly nijak složité, šlo o to projevit zájem a mít dost času, není to cesta na týden. Ale je nezbytné být plnoletý, takže doporučuji starším roverům.

Můžeš čtenářům skautskou základnu přiblížit?

Základna leží v sedle ve výšce 2000 m.n.m s krásným výhledem na bíle vrcholky Himalají. Pozemky na okraji rozsáhlé lesní rezervace dostali skauti před dvaceti lety jako dar od nepálského krále a na budovy přispěla lucemburská rozvojová organizace.
Kakani bylo vybudována jako mezinárodní výcvikové středisko pro skauty, ale zároveň velmi podporuje místní vesnickou pospolitost a pořádají se zde školení pro místní obyvatele. Naposledy jsme například učili stavět asi patnáctileté děti kamna z nepálených cihel s komínem, protože většina venkovanů vaří v místnosti na otevřeném ohni, což moc zdraví neprospívá. Kromě několika budov tu mají i oddělené tábořiště, které pojme 100 lidí.

Jak daleko je základna od civilizace?

Z hlavního města Káthmándú trvá cesta hodinu a půl. Jede se do kopce po úzkých silničkách a k samotné základně zbývá asi kilometr po hodně špatné cestě. Úroveň silnic v Nepálu je mizerná.

Co je v Kakani tvým úkolem? Můžeš popsat svůj běžný den?

Mým prvořadým úkolem je být připraven na cokoli. Vzhledem k tomu, že se o základnu stará jen pět lidí, je paleta mých činností hodně pestrá: příprava tábořiště, úklid po tábornících, pomoc v kuchyni, sběr čaje, starání se o místní zahradu. Nejvíc zajímavé je samozřejmě pomáhat s programem pro skauty, což má ale svoje jazyková omezení.
Proto se snažím něco se nepálsky naučit, abych mohl být v tomto ohledu platnější. Běžných dní jsem moc nezažil, protože o překvapení tu nouze rozhodně není.

Poměrně zajímavé je, že skauti v Nepálu pocházejí pouze z bohatších rodin, protože sehnat patřičné vybavení a platit příspěvky si nemůže dovolit každý.

Jací jsou místní skauti?

Poměrně zajímavé je, že skauti v Nepálu pocházejí pouze z bohatších rodin, protože sehnat patřičné vybavení a platit příspěvky si nemůže dovolit každý. Když pak vidíš skautskou skupinu nastoupenou, můžeš si všimnout značkového oblečení i bot. Na jednu stranu je to pochopitelné, ale přeci jen bych si přál, aby se skautská myšlenka šířila napříč společností.

Jsou na základně i další skauti?

Vytíženost základny je překvapivě malá, rozhodně není každý den plno. Pravidelně sem jezdí především místní skauti, zahraniční návštěvu jsem ještě nezažil. Jediný skaut, který tu je trvale, jsem vlastně já. Objevují se tu i návštěvy jiných organizací: naposledy tu byla velká skupina mladých křesťanů a příští týden tu bude skupina nepálských žen, obětí domácího násilí.

Aby základna uživila provoz, může se zde ubytovat a stravovat za vyšší cenu i kdokoli další. Lidé z města toho využívají především o víkendu, protože oproti jiným místům s takovou vyhlídkou nabízí Kakani daleko lepší hygienický standard.

Jsi stále na základně, nebo podnikáš „výpravy“ do okolí?

Když se podívám ráno při snídani na ty zasněžené vrcholky, tak mě nesmírně lákají dálky, tudíž už jsem podnikl dva menší pěší výlety do okolí a jeden autobusem do Káthmándú.

Mým snem je vystoupit na horu Baden Powella.

Chystáš se na nějakou delší expedici?

Připravuji se na desetidenní cestu do národního parku Langtang, které se nachází těsně pod nejvyššími horami Himalájí. Jestli se mi podaří narazit na nějakou vícečlennou skupinu, možná zdolám i nějaký menší pětitisícový průsmyk. Mým snem je vystoupit na horu Baden Powella, která tak byla oficiálně pojmenována při příležitosti sto let skautingu. Ovšem její výška 5.825 metrů mě zatím odrazuje.

Jací jsou „domorodci“, jak se s nimi domluvíš?

Místní lidé na vesnici jsou nesmírně milí a co je překvapivé, především mladá generace umí anglicky, učí se jí tu povinně ve škole. Leckdy musí při domluvě pomáhat starším.

Zajímal ses o způsob jejich života?

Život na vesnici je velmi prostý. Zrovna včera jsem se vrátil z dvoudenního putování místními usedlostmi. V podstatě všechny materiály na domech jsou přírodní, kromě vlnitého plechu na střechy a většina vesnic je soběstačná i potravinově.
Lidé na venkově si obstarávají všechno sami, takže když se procházíte po vesnicích, připadáte si jako v dávné minulosti. Pokud vás z idylky zrovna nevyruší písnička z mobilu. Mladá Nepálka si zpívá při mytí nádobí – uprostřed prašné cesty pod hadicí z místního potoka a okolo poskakují tři ušmudlané děti. Některé čerstvé technické novinky tu holt předběhly jiné.
Potkal jsem cestou i několik krásných kamenných škol, uvnitř ale vybavených opravdu hodně skromně: lavice na sezení a tabule. Elektrická síť na většině níže položených míst sice existuje, ale pod napětím je značně nepravidelně.

A co život ve městě?

Ten je hodně odlišný, existují tu obrovské rozdíly mezi bohatými a chudými, který se mísí přímo na ulici. Auta lepších značek tu míjí prodavačky koření sedící na prašné zemi vedle silnice a o kus dál si povídají pánové v oblecích vedle skupinky chudých žen, které pod stromem mají vybalený šicí stroj a opravují oděvy. A to nemluvě o domech. Nablýskané banky stojí vedle rozpadajících se domů. Nepálci ve městech, především mladí, se snaží napodobovat náš životní styl, jehož symbolem je nejnovější mobil a značkové oblečení.

Lidé na venkově si obstarávají všechno sami, takže když se procházíte po vesnicích, připadáte si jako v dávné minulosti. Pokud vás z idylky zrovna nevyruší písnička z mobilu.

Jaké věci si musíš v Nepálu odříct, oproti životu v ČR?

Kávu, elektřinu a maso. Kafe se skoro nepije, masité pokrmy jsou výjimkou a nemůžeš tu být 24 hodin zásobován elektřinou, protože polovinu času nefunguje. Nemůžeš si sednout k počítači, kdy se ti zachce, musíš si počkat, až zapnou proud, a když máš štěstí, funguje zároveň i internet.

A naopak, co ti bude chybět, až se vrátíš?

Určitě místní zelený čaj, který sklízíme a sušíme. Chutná skvěle a dá se připravovat třeba čtyřikrát za sebou.

Jaká je okolní příroda?

Na první pohled je tu všechno hodně odlišné, ale když to blíž prozkoumáš, zjistíš, že některé druhy květin a stromů jsou podobné těm, které známe z Čech – nacházíme se už na hranici subtropického pásu a našeho mírného pásu. Protože jsme v horách, není to tu tak divoký jako v nízko položených oblastech Asie.

Také proto, že většina okolí je obhospodařována lidmi. Nejzajímavější je asi sousední rezervace okolo Shivapuri, kde je nádherný horský trvale zelený les s obrovskými kapradinami a rododendrony, kde žijou velcí orli a leopardi. Leopardů se trochu bojím, když bydlím v jejich sousedství, i když prý se člověku vyhýbají.
Překvapilo mě, že tu nežije moc jedovatých zvířat. Čekal jsem, jak budu muset dávat pozor na každém kroku a ono je tu bezpečno. Pozor si musíte dávat jen na „zrzky“. Je to hmyz podobný našemu sršni, akorát dvakrát větší a náramně jedovatý.

Jaká je v této roční době v Nepálu teplota?

Momentálně vládne v Nepálu suché, teplé období, ale u nás na horách je příjemně. Přes den se dá průměrně naměřit tak 25 stupňů a teploty málokdy šplhají ke třiceti. V noci se příjemně ochladí, ale stále je poměrně teplo. S našimi táborovými rány se to nedá srovnat. Časté teď budou velké bouře, pomalu se přibližuje období dešťů.

Běžné je tu jíst jednou rukou bez příboru a náležitě u jídla mlaskat.

Vaříš si na základně sám, nebo je tam zajištěn „servis“?

Většinou se připravují obědy a večeře, především když přijedou návštěvy. Příjemné je, že se bohatě vyváří a můžete si přidávat, kolik chcete. Hlady tu rozhodně netrpím a krom toho mě nepálské jídlo vyloženě oslovilo, takže si pochutnávám na neznámých chutích asijského koření a různých druhů zeleniny.

Jaké jídlo ti v Nepálu chutná?

Nejraději mám pálivou omáčku, která se připravuje vždy stranou od ostatního. Čili papričky se povaří s rajčaty, pak se přidá česnek s kořením (někdy i pepř) a celé se to rozmixuje na kaši. Přesto, že mi chutná, trochu se obávám, že se mi přejí rýže. Podává se vlastně skoro ke každému jídlu a sami Nepálci jí snědí neuvěřitelné porce.
Běžné je tu jíst jednou rukou bez příboru a náležitě u jídla mlaskat. Zatím se držím evropských způsobů, ale uvidíme, zda to časem nezkusím taky. Člověk tu musí být opatrný, co pije a jí a hlavně z čeho, protože místní bakterie dokážou trávicímu ústrojí Evropana pořádně zavařit.

Zažil jsi při své práci či cestování nějakou zajímavou příhodu?

O zajímavé příhody nouze rozhodně není. Nejčerstvější se mi stala před dvěma dny. Trochu jsem při putování do okolí přecenil síly a podcenil terén. Navíc jsem udělal školáckou chybu s mapou a naplánoval trasu s měřítkem 1:150 000 jako by to bylo 1:100 000. Cesta se tak nebezpečně protáhla a já skončil před soumrakem úplně na konci sil v krásném, ale opravdu hlubokém údolí. Do cíle zbýval obrovský stoupák, na který jsem už neměl sílu.

V půlce cesty šofér spojil pod palubní deskou dva dráty a spustil zběsilou nepálskou hudbu, která tomu nasadila korunu.

Znenadání se přede mnou zjevil náklaďák, který právě naložil bambusové tyče a chystal se odjet. Vyjeveně jsem se zeptal řidiče na cestu a on se nabídl, že mě sveze až na kopec. To, co následovalo, se stěží dá popsat. Po neuvěřitelně nerovné, prudké, úzké a zakroucené cestě to řidič pálil nahoru a zuřivě kroutil volantem. Z jedné strany míjel natěsno skalky, z druhé strany sráz. Naštěstí jsem se vyčerpáním ani nezvládl bát –- připadal jsem si jako ve snu. V půlce cesty šofér spojil pod palubní deskou dva dráty a spustil zběsilou nepálskou hudbu, která tomu nasadila korunu.

Jedna z cesty autobusem. Bylo dost narváno. Mladík během cesty vybíral jízdné, a když skončil ve voze, vyskočil z otevřených dveří, využil náklonu v zatáčce a elegantně se vyhoupl na střechu, aby vybral peníze od cestujících v prvním patře. Cestovat, kde se dá, je v Nepálu běžná praxe.

Foto: Vojtěch Vykouk – Muflon


Text přejat ze Skauta-Junáka, již brzy ve vašich schránkách :-)


Související články


Tato stránka již byla hodnocena: 91×

Průměrné hodnocení: 1.95604

Vyžadovány cookies

Hodnotit:

1 2 3 4 5

Zatím se nikdo nevyjádřil, buďte první!