Tři orlí pera

Můj největší zážitek ve skautu? Jedině Tři orlí pera.

Bylo léto 2008 a já jsem jela na skautský tábor. Vezli mě Sýkorčini rodiče, protože jsem jela až na druhý týden. Jakmile jsme dorazili, přivítala jsem se s kamarády a ubytovala se ve stanu. Asi za pět minut přiběhla Sýkorka a chtěla mě seznámit s novými vedoucími z Mutěnic, kteří s námi byli na táboře poprvé. Když jsem zjistila, jak to letos v Nové Vsi chodí, zeptala se mě Vlaďka, jestli bych si s ní a s dalšími šesti lidmi nechtěla splnit Tři orlí pera. Pokoušela jsem se o ně sice už minulý rok, ale zklamala jsem hned u první zkoušky. A tak jsem s ní souhlasila.

Na druhý den nám Svaťa (hlavní vedoucí) řekl, abychom se sbalili na krátkou výpravu. Ten den nám začala „mlčka“. Kdybychom byli spravedliví, přiznali bychom se jeden vedle druhého k tomu, že jsme ji nesplnili, ale nám na té malé nášivce tak záleželo, že bychom byli schopni pro ni udělat cokoliv. Ale i přesto dva z nás selhali. Přece jenom se děti bez mluvení napomínají špatně. Jeden den jsme si dali pauzu a pak nastoupil druhý úkol – „hladovka“. Ta byla ze všech zkoušek nejlehčí. Celých čtyřiadvacet hodin bez jídla, jen o neslazeném černém čaji. Žádné žvýkačky, žádné bonbóny, prostě o hladu. Přes normální program se to dalo vydržet, ale přes oběd to byla hrůza. Radši jsme si s holkama zalezly do tee-pee a hrály jsme na kytaru a zpívaly si. Tak jsme všichni přežili celý den, i když na konci jsme měli co dělat, abychom neomdleli a udrželi se při vědomí.

A za dva dny přišel poslední úkol – „samotka“. Na tu mám asi nejvíc vzpomínek, i když byla vlastně nejnudnější. Ráno jsme se já, Sýkokra a Vlaďka sbalily a vyrazily hledat úkryt. Ony zůstaly na Pahorku (kopci hned za táborem), zatímco mě poslal Šmudla do posedu za řekou. Přebrodila jsem se, přešla louku a usadila se. Na tábor jsem neviděla, a tak jsem nemusela psát zápisky. Celý den jsem vyplnila tím, že jsem četla, spala a občas se prošla po louce. Večer jsem se chtěla zabydlet nahoře v posedu, ale našla jsem tam asi čtyři sršní hnízda, tak jsem si řekla, že radši zůstanu dole. Ale vtom začalo pršet, a tak jsem to musela vydržet nahoře. Alespoň jsem měla společnost. Ráno jsem se vzbudila, sbalila se a po noci strávené ve vyhřátém spacáku jsem musela přebrodit ledovou řeku. Jakmile se z tábora ozvalo sborové volání, vrátila jsem se a převzala odborku.

Kdyby se mě někdo zeptal, na kterou nášivku na svém kroji jsem nejvíc hrdá, rozhodně bych řekla Tři orlí pera.