Vzkaz všem

Pro přidání vlastního příspěvku je nutné se nejdříve přihlásit.
/

Vzkaz Teepkovi

Diskuzní fóra

TémaPříspěvkyDatum
Skautské fórum 2 příspěvky 04.02.16, 21:16
Umíte morseovku? 37 příspěvků 10.08.15, 13:11
Na kolik dní jezdíte na tábor? Vyhovuje vám to? 12 příspěvků 10.08.15, 13:09
Oddíl 3 příspěvky 08.08.15, 20:46
Družina 1 příspěvek 25.12.14, 17:48

Nepřehlédni

Bitka: Skautíci dle T-mobile

Už jste viděli novou vizuální kampaň T-Mobilu? Po motorkářích, ráji, skokanech a lázních…

Bitka Bitka 12 názorů

"To jsou ale šmejdi!"

Taky vám někdy do schránky přišel letáček na zájezd s obědem, spoustou dárků a to vše jen za pár…

Kultůůra Kultůůra 3 názory

Dubnové časopisy jsou zde!

Dubnový Skaut-Junák a Světýlko, ale i Kmen, jsou venku. Co v nich najdeme?

Skaut Chat Skaut Chat 4 názory

Máte v oddíle pravidla?

Hra bez pravidel? Země bez hranic? Několikrát za den se setkáváme s pravidly, která nám ukazují,…

To musíš vědět To musíš vědět 3 názory

Nebojte se reflexe!

Takové ošklivé cizí slovo, ta reflexe. Co to vlastně znamená? Má to něco společného s reflexní…

To musíš vědět To musíš vědět

Jak se daří skautské stezce? Je čas na průzkumy a hodnocení

Co takhle se přijít vyjádřit k tomu, jestli je skautská stezka k něčemu dobrá a jak by se dala…

Jak na stezku? Jak na stezku? 5 názorů

200 LET: Jak to vidí Ijáček?

2012-07-11 15:21:00 - autor:Teepek Superadmin (superadmin-teepek)

Teepek TeepekJeden z příběhů, který nám došel do redakce v rámci soutěže Slavíme 200 let skautingu. Pojďme se společně podívat, jak bude skauting za sto let vypadat podle Ijáčka….

Bylo brzké ráno, rok 2112. Bývalé pole bylo úplně prázdné, jen přes něj vedla železnice. Náhle se přes ni přehnal expres E3372 a vzbudil mouchu, která spala na kolejích. Dunění vlaku dolehlo až na dno králičí nory, kde už 36 let nikdo nebydlel, ani pavouk, jehož pavučiny tam dodnes zůstaly. Vlak pročísl vzduch a pokračoval dál, směr Praha.

…„Tak jsme na místě!,“ rozlehlo se vlakem. Nikdo jiný už tam nebyl, jenom my. Kdo by taky dneska jezdil vlakem?
Lili, naše vedoucí, nás vyhnala ven dřív, než expres ve vteřině zmizel za obzorem. Byl tak rychlý! „Tak tohle je ta Praha… Mohla být dřív hezká, že?,“ řekla jsem Pírkovi.
„To jo,“ odpověděl, „jenom je hrozně zvláštní, že naši ještě pamatují dobu, kdy byla naším hlavním městem ona, ne Moskva… Tak nějak si to nedokážu představit, chápeš?“
„Hmm…,“ broukla jsem. Můj pocit byl totiž úplně stejný. Teď se o slovo přihlásila zase Lili:
„Všichni víme, proč tu jsme. Dnes je přesně dvousté výročí založení skautingu v tehdejším Česku. Nevíme, kým a proč byl založen, ale víme kdy. Divíte se? Mám pro vás jednu zajímavost: z doby předminulého století se sice nic nezachovalo, byly ale nalezeny dopisy – ano, nalezeny, tehdy se psaly ručně a na papír, které si mezi sebou posílaly různé skupinky skautů. No a z těchto dopisů vyplývá, že přesně PŘED STO LETY se slavilo STÉ VÝROČÍ založení skautingu u nás. No a my jsme se to rozhodli oslavit dobrou věcí. Přijeli jsme pomoci odklízet do oblasti zamořené odpadem ze solárních panelů. Upozorňuju vás, že je lehce radioaktivní, a na rakovinu, kterou může způsobit, dosud nebyl nalezen lék, takže nepracujte bez rukavic!“
Neřekla sice nic, co bychom nevěděli, ale u té „zajímavosti“ se všichni zatvářili překvapeně. Pak nám Lili rozdala obří igelitové pytle a už zmíněné rukavice.
„Stejně se mi nezdá, že by rukavice mohly ochránit před radioaktivitou,“ zamumlala jsem, „ale když to tvrdí vláda…“ čas ubíhal a pytle se plnily. Když jsme byli unavení, sedli jsme si s Pírkem a Čokoládou na zem. „Ale stejně je divný, že lidi už dřív nenapadlo, jaké svinstvo po solárních panelech zbyde… Mamka mi ukazovala obrázky, jak vypadala Praha dřív, a to s touhle skládkou nemá nic společného… Vidíte tu věc, támhle na kopci? To bývala rozhledna. Jmenovala se Janín nebo Petřín nebo tak nějak,“ prohlásila Čokoláda.
Zapátrala jsem očima po okolí, ale uviděla jsem jen zrezlý kus kovu, vysoký asi 10 metrů, který trčel k nebi na kopečku na druhém břehu vyschlého koryta. Ještě pár hodin jsme sbírali nebezpečný odpad a potom jsme jej naložili do nákladního letadla. Odlepilo se od země a letělo neznámo kam. Však vláda si s tím odpadem poradí, řekla jsem si.

…Ještě ten den přistálo letadlo na pobřeží Norska – jednoho z posledních států v Euroasii, který Rusku stále odolával, a do moře se z něj vysypaly tuny odpadu. Všechny ryby v okolí 4 kilometrů do týdne poumíraly.


Toto je Ijáčkova vize skautingu za sto let.
Jaká vize je Tvoje?
Zúčasni se soutěže Slavíme 200 let skautingu u nás! Čas posílat svá díla je do konce prázdnin!



Tato stránka již byla hodnocena: 104×

Průměrné hodnocení: 2.2019

Vyžadovány cookies

Hodnotit:

1 2 3 4 5