Vzkaz všem

Pro přidání vlastního příspěvku je nutné se nejdříve přihlásit.
/

Vzkaz Teepkovi

Diskuzní fóra

TémaPříspěvkyDatum
Skautské fórum 2 příspěvky 04.02.16, 21:16
Umíte morseovku? 37 příspěvků 10.08.15, 13:11
Na kolik dní jezdíte na tábor? Vyhovuje vám to? 12 příspěvků 10.08.15, 13:09
Oddíl 3 příspěvky 08.08.15, 20:46
Družina 1 příspěvek 25.12.14, 17:48

Nepřehlédni

Bitka: Skautíci dle T-mobile

Už jste viděli novou vizuální kampaň T-Mobilu? Po motorkářích, ráji, skokanech a lázních…

Bitka Bitka 12 názorů

"To jsou ale šmejdi!"

Taky vám někdy do schránky přišel letáček na zájezd s obědem, spoustou dárků a to vše jen za pár…

Kultůůra Kultůůra 3 názory

Dubnové časopisy jsou zde!

Dubnový Skaut-Junák a Světýlko, ale i Kmen, jsou venku. Co v nich najdeme?

Skaut Chat Skaut Chat 4 názory

Máte v oddíle pravidla?

Hra bez pravidel? Země bez hranic? Několikrát za den se setkáváme s pravidly, která nám ukazují,…

To musíš vědět To musíš vědět 3 názory

Nebojte se reflexe!

Takové ošklivé cizí slovo, ta reflexe. Co to vlastně znamená? Má to něco společného s reflexní…

To musíš vědět To musíš vědět

Jak se daří skautské stezce? Je čas na průzkumy a hodnocení

Co takhle se přijít vyjádřit k tomu, jestli je skautská stezka k něčemu dobrá a jak by se dala…

Jak na stezku? Jak na stezku? 5 názorů

Fotky, které rozvířily svět – I. díl

2012-10-04 00:48:00 - autor:Iva (iva)

Ivana MoravcováExistují dobré fotky a špatné fotky, stejně jako dobří a špatní fotografové. Jsou fotky, které přejdete a zapomenete, že jste je kdy viděli. Jsou fotky, na něž nemůžete zapomenout. Některé fotky významných fotoreportérů vzbudily silné emoce a také rozdělily diváky na dvě skupiny. Jedny fotka pobuřuje, druhým se líbí. V následujícím článku bychom vám představili několik z těch fotek, jejichž publikace vyvolala rozruch a stojí na hranici etické publikovatelnosti.

Fotit nebo podat ruku?

Tento snímek byl pořízen Frankem Fournierem po výbuchu kolumbijské sopky, který uvolnil proud bahna, jenž způsobil smrt dvaceti čtyř tisíc lidí. Třináctiletá Omayra Sánchez zůstala uvězněná tři dny pod sutinami. Záchranáři se ji marně pokoušeli vysvobodit, ale potřebná záchranná technika nedorazila včas. Vyčerpaná Omayra zemřela na selhání srdce. Její důstojnost a statečnost dojaly celý svět. Fotograf Fournier však nikdy nepřestal pochybovat, jestli je možné takto ukazovat utrpení.

Fotograf nebo sup?

Fotograf z JAR – Kevin Carter přijel v roce 1993 do Súdánu, aby zdokumentoval důsledky občanské války a hladomoru, jež postihly tuto zemi. Nedaleko vesnice Ayod vyfotografoval malé děvčátko, jež se sotva plazí ke středisku potravinové pomoci, pozorováno zpovzdálí supem. Snímek byl publikován v New York Times a úspěch fotografie byl bleskový. Deníku byly adresovány tisíce dopisů, znepokojených osudem děvčátka. Ale také Carter začal dostávat mnoho ohlasů, které zpochybňovaly jeho postoj. Kritikové zašli až tak daleko, že jej srovnávali s oním supem.
Nicméně obraz získal svému autorovi slávu, která vyvrcholila udělením Pulitzerovy ceny za rok 1994, přesto dva měsíce poté spáchal sebevraždu.

Tonoucí

V prosinci 1990 Marcus Halevi, fotograf deníku Eagle Tribune, fotografoval bouři s obrovskými vlnami na ostrově Plum Island v Massechusetts. Nejprve pořídil snímek ženy, která stojí nad rozbouřeným oceánem, protože přesně vyjadřoval tamější situaci a náladu. Náhle, ale nejspíš kvůli větru, žena do vody spadla, Halevi ženu instinktivně vyfotil a poté zavolala záchranáře, kteří byli opodál. Třetí snímek zachycuje právě záchranáře a jejich pokus chytit ženu za ruku. To se ale bohužel nepodařilo a žena byla za tři hodiny nalezena mrtvá. „Myslel jsem, že budu fotografovat záchranu, místo toho jsem fotografoval tonutí.“ Mnozí Halevimu vyčítali, že ženě nepomohl. On ale na to namítal, že se vše seběhlo velmi rychle a sám by stejně nebyl schopný ženě pomoci. Navíc záchranáři byli kousek od něj a jemu velel fotografický instinkt.

Vojáci v Rhodésii

Posledním příkladem jsou fotografie Rosse Baughmana, které vyfotil pro agenturu Associated Press a v roce 1978 za ně obdržel Pulitzerovu cenu. V Rhodesii, dnešním Zimbabwe, byla místní armáda nařčena z toho, že bílí vojáci páchají hrůzné zločiny na černých obyvatelích. Armáda tato obvinění ale odmítla. Baughman byl v roce 1977 poslán právě do Rhodesie, kde se připojil k místní armádě a v přestrojení za jednoho z vojáků se účastnil všeho, co armáda prováděla. Během dvou týdnu získal unikátní záběry toho, jak vojáci opravdu velmi surově mučí a zabíjejí černošské obyvatele. Přesto, že mu většinu materiálu armáda zabavila, několik fotografií Baughman dokázal zachránit, ty se poté objevily v médiích po celém světě a získaly mu i významná ocenění. Fotografie však také vzbudily velké emoce kvůli tomu, jakým způsobem Baughman fotografie získal. Protože jen přihlížel, místo, aby mučení zabránil. Na druhou stranu, pokud by tyto fotografie nevznikly, jak by svět uvěřil tomu, že se něco takového opravdu děje?

Fotografové musejí občas zvažovat, jaký dopad bude mít fotka. Jejich prvotním úkolem je ukázat lidem jaký je svět. Otázka je, jak se má zachovat např. válečný fotograf, který se v bídě a utrpění pohybuje neustále nebo bulvární novinář, který se nachomýtne třeba k autonehodě slavné hvězdy.

Na jednu stranu je placený za to, co dělá, je to jeho poslání a bez něj bychom si těžko dokázali představit, co všechno se na světě může dít. Pokud bychom nevěděli, co se ve světě děje, nikdy by nás to nedonutilo krize řešit, pomáhat anebo třeba jen poslat peníze.

Na stranu druhou je to člověk, má dvě ruce a může být někdy dostatečně nápomocný a třeba i jediný, kdo má možnost nějak pomoci.

HLASUJ!
FOTÍM
POMÁHÁM

Co si o problému myslíte vy? Napište do komentářů, jestli si myslíte, že by se měl fotograf striktně držet svého povolání. Neexistuje správná odpověď.

Zkuste najít s družinou další fotografie, které mohou vzbudit podobné emoce, nebo si přečíst knížku/podívat se na dokument o válečných novinářích.

Příště budeme o něco optimističtější a podíváme se na to, jak nás může zrak klamat.

Fotografie byly použity z loňské výstavy Kontroverze v pražském Rudolfinu.

sepsala Iva, členka redakční rady



Tato stránka již byla hodnocena: 69×

Průměrné hodnocení: 2.15942

Vyžadovány cookies

Hodnotit:

1 2 3 4 5